Levharti si vyšlápli na druhé Litoměřice, na jejich palubovce přerušili sérii nezdarů

Reportáž

První body zaznamenal po necelé půlminutě zásluhou tresných hodů chomutovký Stria, na něhož navázal krátce poté trojkou Landa. Za domácí snížil dvakrát Žampach, což dalo Litoměřicím příležitost k obratu skóre na přelomu zahajovacího dějství.

Jenže do úvodního klaksonu Slavoj vedení neudržel, neboť také Levharti předvedli otočku, tudíž po deseti minutách vedli 16:19. Do poločasu se chomutovský náskok navýšil na jedenáct bodů, ale po změně stran domácí zabrali, takže po třech čtvrtinách svítilo na ukazateli skóre 52:56.

Během závěrečného hracího období se Litoměřičtí dokonce na chvíli ujali vedení, avšak závěr patřil Levhartům, kteří i díky příspěvkům Jana Jiříčka s Lubošem Striou po čtyřech porážkách vyhráli a oplatili svěřencům Tomáše Eisnera prohru z domácího prostředí. Za Slavoj nejčastěji skórovali Jan Karlovský s Adamem Žampachem.

„Vstoupili jsme do nového roku šťastně a možná i trochu nečekaným vítězstvím, na druhou stranu styl Litoměřic nám vyhovuje víc než mladí kluci, kteří lítají po hřišti,“ zahájil Radek Holuša ohlédnutí za utkáním. Do něj mužstvo nastoupilo s novým taktickým prvkem, který podle hlavního kouče soupeře dokonale zaskočil.

„Během vánoční pauzy jsme hodně trénovali zónovou obranu, kterou jsem nasadili od začátku zápasu a brutálně nám vycházela,“ liboval si trenér, do jehož rejstříku takový způsob hry podle vlastních slov nepatří. „Moje filosofie nikdy v historii taková nebyla, jenže teď nám nic jiného nezbylo,“ prozradil.

„Dva měsíce nás trápí marodka, která se v podstatě nevyprazdňuje. Navíc se přidala nemoc Jakuba Houšky a rozhodli jsme se ukončit hostování Filipa Sertiče z Děčína, takže nás je pořád málo a zóna ušetří spoustu sil,“ vysvětlil Radek Holuša jedním dechem s tím, že sám sebe přemlouvat k novince nemusel. „Bylo potřeba po nepovedeném prosinci něco změnit a moc jiných variant při tolika abseních není,“ zdůvodnil snadnost změny vlastního přesvědčení.

První muž realizačního týmu střídal v Litoměřicích sedm hráčů, junioři Valenta s Morávkem byli připravení, kdyby nastal nějaký průšvih, jak sám prozradil. „Díky zóně zvládl celý zápas třeba Luboš Stria,“ zmínil nejzkušenějšího člena týmu, který se před koncem roku vrátil po dlouhé pauze, během níž přišel o pár kilo svalů.

Levharti sice většinu zápasu vedli, ale definitivní zlom přišel až v závěrečné desetiminutovce. „Pustili jsme Litoměřice do vedení opravdu jen na pár vteřin, pak dal Jiříček trojky a zase jsme odskočili o pět šest bodů, což soupeře nahlodalo. Znovu jsme se vrátili k zónové obraně, které jsme věřili, že bude úspěšná stejně jako v předchozím průběhu zápasu a ono se tak opravdu stalo,“ usmíval se Radek Holuša.

Ten považuje vítězství za velkou vzpruhu pro tým. „Počítali jsme, že na udržení šancí na play-off potřebujeme jednu nebo maximálně dvě výhry, což by mělo stačit na udržení se v prostřední části soutěže,“ naznačil jeden z důvodů.

„Navíc jsem letos ještě neviděl u týmu tolik emotivní radosti během zápasu. Střídačka žila, až jsem musel horké hlavy chvílemi v některých situacích uklidňovat, protože je to zkrátka derby. Na druhou stranu i já jsem po smeči Roberta Landy minutu před koncem vyskočil radostí jako snad ještě nikdy,“ culil se Radek Holuša na závěr.

Sestava Slavoj BK Litoměřice:

Sestava BK Levharti Chomutov :

BOX SCORE