„Na první ligu se moc těším,“ libuje si Johana Staňková po postupu béčka
Zasáhla do pěti duelů Chance ŽBL a další čtyři starty přidala v play-off nejvyšší soutěže. Mladá pivotka Johana Staňková však pravidelněji hrála za juniorky a rovněž B-tým Levhartic, kde se zařadila mezi důležité články sestavy bojující o postup do první ligy. Ten se nakonec povedl a podkošová hráčka k němu ve třech kolech vyřazovacích bojů přispěla celkem 69 body v šesti duelech.
Po vyřazení litoměřického Slavoje změřilo béčko chomutovských basketbalistek síly se souborem DBaK, který v základní části dvakrát porazilo – venku o dvanáct bodů, doma o sedmadvacet. Podobný scénář se opakoval také v play-off, navíc vítězství byla jednoznačnější. „Nepočítaly jsme s tím,“ vypálí Johana Staňková bez váhání.
„Trochu jsme se obávaly, že do toho půjdou s větší vervou, ale nakonec jsme oba zápasy urvaly my,“ shrnuje výsledky 66:39 venku a 70:31 doma. „Plzeňské hráčky jsou hodně nepříjemné, navíc s nimi tak trochu soupeříme i v rámci mezilidských vztahů,“ pousměje se.
Podle devatenáctileté pivotky představovala první liga velkou motivaci, nicméně proti plzeňsko-kožlansko-kralovické družině byl ve hře ještě jeden důvod. „Nemáme se moc v lásce, takže jsme je chtěly za každou cenu porazit,“ vysvětluje autorka šestadvaceti bodů v součtu obou klání. „Hodně jsme využívaly rychlé protiútoky, ze kterých jsme daly dost bodů. Navíc mi přišlo, že soupeřky na hřišti zase až tolik nechtěly, protože jsme byly rychlejší a bojovnější,“ připojuje recept.
V závěrečném kole, které bylo posledním v cestě za postupem, čekaly na soubor vedený Petrem Drobným vítězky skupiny B z Benešova. „Tam jsme měly asi největší obavy právě kvůli prvnímu místu Benešova v základní části,“ přiznává Johana Staňková. „Navíc jsme moc netušily, jak hrají, protože v sezóně jsme se s nimi nepotkaly. Musely jsme si tím pádem nastavit hlavy opravdu dobře, protože i trenér nám opakoval, že už jde o všechno,“ líčí.
Záložní tým Levhartic doma uspěl po výsledku 56:46, o pět dní později na palubovce Benešova padl poměrem 56:64, což v součtu obou střetnutí stačilo na posun o soutěž výš. „Nejdůležitější byl první zápas, který jsme zvládly. Chtěly jsme ho urvat, abychom to ve druhém měly ‚jednodušší’, což se ale nakonec nestalo,“ směje se.
Ve středních Čechách béčko ještě po třech čtvrtinách vedlo o tři body, jenže závěrečné dějství nabídlo drama až do posledních vteřin. „Benešov začal víc bojovat a nám se upřímně asi tolik nechtělo,“ ohlíží se po Markétě Löflerové druhá nejlepší chomutovská střelkyně série, v níž zaznamenala 25 bodů. „Myslím, že tam bylo z naší strany trochu podcenění už před začátkem zápasu, protože jsme podle mého měly v hlavách, že už to máme jasné, když jsme vyhrály první utkání,“ naznačuje, proč domácí hráčky málem dosáhly na obrat.
Na konci Středočešky vedly o osm bodů a měly k dispozici poslední útok, kterým mohly dorovnat desetibodovou ztrátu z prvního souboje, nebo si zajistit postup v případě úspěšného trojkového pokusu. „Bála jsem se hodně, protože šlo o postup do první ligy a už se mi druhou ligu hrát nechtělo,“ přiznává Johana Staňková. „Deset vteřin je opravdu hodně, i když se to někomu zdát nemusí,“ prozrazuje čas na závěrečnou akci.
Benešov kýžené body nezapsal, takže Levhartice B mohly slavit. „Spadl mi kámen ze srdce,“ popisuje mládežnická reprezentantka bezprostřední pocity. „I když jsme prohrály, měly jsme ohromnou radost a možná jsme i vypadaly trochu jako pošuci, jak jsme tam létaly,“ znovu se rozchechtá s tím, že na první ligu se těší. „Nikdy jsem ji nehrála, ale očekávám ještě kvalitnější basket na úrovni, která mi pomůže se posunout ve všech směrech. Proto se hodně těším,“ vyhlíží nový basketbalový ročník.
Oslava postupu do druhé nejvyšší soutěže proběhla vlastně hned na zpáteční cestě do Chomutova v KFC. „Bylo to veliké,“ rozesměje se Johana Staňková. „Trenér nám koupil zmrzlinu a bylo nám fajn,“ přibližuje závěrem zvesela.
