„Rád bych měl osu týmu z chomutovských kluků,“ říká nový trenér mužů Daniel Hušek

Je mu krátce pětadvacet let a má před sebou dost možná největší životní výzvu. Řeč je o Danielu Huškovi, který nahradí v následujícím ročníku v pozici hlavního trenéra A-týmu Radka Holušu, jenž skončil z rodinných důvodů. Hušek, jakožto chomutovský rodák bude mít ve svém mateřském klubu nelehkou úlohu, neboť seniorský tým Levhartů v následujícím ročníku výrazně omladí, což je zapříčiněno koncem zkušených borců jako Houška, Stria, Landa nebo Jiříček.

Dane, jak se vlastně seběhlo, že v nové sezóně povedeš Levharty z pozice hlavního trenéra?

„Oslovil mě Petr Drobný s tím, že všichni starší kluci z Děčína v Chomutově končí a mají pro chlapy novou koncepci – chtějí to dělat pro místní mladé kluky s maximálním tréninkovým nasazením. Já jsem dostal nabídku, jestli bych se toho chtěl nějakým způsobem účastnit. Zároveň probíhala jednání s Radkem, u kterého nebylo jisté, jestli bude ochotný akceptovat takové tréninkové nasazení a takovou tréninkovou porci. V době, kdy jsem dostal ke svým šesti týmům ještě sedmé juniory v přípravě pro kvalifikaci o extraligu, Radek se rozhodl, že v pozici hlavního trenéra mužů skončí z pracovních a rodinných důvodů, takže to přistálo mě do klína.“

Váhal si, když ti to Petr Drobný nabídl?

„Ani ne. Já jsem měl nějakou svoji osobní vizi, protože se zkušenostmi z basketbalového prostředí mi bylo jasné, že doba, kdy starší kluci budou muset skončit, přijde. Moje představa se teda úplně naplnit nepodařila, ale tušil jsem, co bych s tím chtěl udělat.“

Prozradíš svou představu?

„Představa byla poměrně jednoduchá. Už nějakých osm let tady dělám trenéra mládeže a vždycky mě strašně ubíjelo sledovat áčko, kde nikdo z chomutovských kluků nebyl. Chtěl jsem všechny chomutovské borce, kteří jsou někde jinde, přilákat zpátky, což se z různých důvodů moc nepovedlo. Zároveň bych do toho chtěl zapojit chomutovské kluky, které už si tu pár let piplám. “

Rád bys tým ještě posílil, nebo už se soustředíš na kádr v současné podobě?

„Prvně bych chtěl říct, že v dospělém basketbalu všechno strašně dlouho trvá, což byl pro mě docela šok. Když v mládeži chci nějakého hráče, v pondělí mu zavolám, ve středu přijde na trénink a v pátek se na federaci napíše přestup. Tady se něco řeší měsíc a půl a já jsem měl pořád pocit, že nikoho nemáme, takže jsem z toho byl trochu na prášky. Momentálně máme v kádru třiadvacet hráčů, z čehož jsou čtyři s otazníkem. Z jistých devatenácti je sedm mladých a třináct kluků, kteří by to měli stabilně hrát. Stále probíhají jednání se zmíněnými čtyřmi hráči a pak máme vytipované nějaké hráče, které víme, že existují, a jsme ochotni s nimi jednat. Zároveň do toho už ale nechceme moc zasahovat, protože se nám povedlo složit i s úvodními obtížemi tým celkem obstojně. Máme před sebou v základní části čtyři zápasy, které by měly být na úrovni play-off a niž, takže po nich si sedneme, jestli budeme pokračovat s tím, co máme, nebo bude potřeba tým ještě doplnit. Nějaké pohyby ještě asi budou, ale už to nebude nic drastického. “

Budeš primárně hledat starší hráče?

„ Máme starší i mladší hráče. Říká se, že máme mladé hráče, ale když si to člověk sepíše na papír i s ročníky, jsou to hráči ve věku, kdy se chodí do NBA. Už prostě musí dostat prostor, když doteď před nimi byli borci, kteří už měli své basketbalové kariéry v podstatě za sebou.“

Bude pro tebe těžké najít ideální rovnováhu ve vztahu s hráči, neboť v týmu by měli být kluci, jenž byli v minulosti tvoji spoluhráči?

„ Už to máme nastavené dlouhodobě, protože jsem většinu těch kluků trénoval a některé jsem si i přímo vychoval. Vyjma ročníku, jako je třeba Vláďa Dolanský a Nestor Boyko, se kterým jsem hrál. Když jsem přestal hrát, teprve jsem začal trénovat, takže to máme nastavené. Myslím, že to bude jednodušší, než v době, kdy mi bylo dvacet, a měl jsem trénovat osmnáctileté kluky.“

Bude hlavní cíl záchrana v první lize?

„Je to primární cíl, ale zároveň si myslím, že pro nás druhá nadstavbové skupina není nedosažitelný cíl. Každopádně to není to, kam bychom prioritně mířili, chceme to udržet, protože to ti hráči potřebují. Chceme si připravovat tým třeba do horizontu tří let, abychom tady měli stejný tým, takže je to pro nás taková nultá sezóna. Máme více herních progresivních cílů, než úplně výsledkových.“

Na pozici hlavního trenéra mužského A-týmu budeš v Česku patřit k nejmladším, cítíš už teď před sezónou nějaký tlak a zodpovědnost?

„ Vlastně nevím. Vím, že se na nás lidi zaměří, protože se spoustě nelíbí, že odešli starší hráči a budu to mít na starosti já. Úplně si to ale nepřipouštím.“

V minulých letech byl chomutovský fanoušek zvyklý na to, že když se týmu nedařilo, uměl být Radek Holuša při time-outu dost hlučný. Jak to máš ty s výbušností?

(směje se) „Uslyšíte hodně křiku, protože křičím pořád, i když se daří. Já jsem hodně emotivní, takže stejně jako slavím, tak i nadávám. Myslím, že mám během zápasu více našlapaných kroků, než měl Radek.“

Jak vlastně bude vypadat tvůj realizační tým?

„Tým dáváme dohromady s Péťou Drobným, který je v pozici manažera týmu. Jsme domluvení s Pavlem Malým, který by měl být u mužstva s námi v pozici asistenta. Podařilo se nám sehnat nového kondičního trenéra Davida Dyršmída, jenž by se měl ve své pozici zapojit do chlapů i mládežnických kategorií.“

Víš o nějaké věci, kterou se budeš muset kvůli své nové roli naučit?

„Zatím jsem na nic nepřišel. Kapánek se bojím toho, že nejsem úplně zdatný angličtinář, takže komunikovat s Araschem Duškem bude možná náročnější, ale domluvíme se a případně se to dá nějak vyřešit. Trochu česky rozumí a je u něj pořád otazník, protože má ambice hrát někde ještě trochu profesionálněji, takže uvidíme, jestli se domluvíme. Na žádný jiný velký problém jsem zatím nenarazil.“

Byla by pro tebe v nadsázce velká škola, kdyby přišel k Levhartům nějaký zahraniční hráč?

„ Sháníme nějaké zahraniční hráče. Nebyla by to úplně škola, protože vím, jak to probíhá, když člověk řeč neumí. Já se ještě trochu domluvím, ale není to na úrovni plynulé konverzace. Je to jedna z věci, na kterou jsem zvědavý, ale více by nás to pobavilo, než že by to byl nějaký závažný problém.“