Sedmnáctka uhájila ligu: „Náročné, ale výborná zkušenost,“ říká Hušek

C h o m u t o v – Levharti do sedmnácti let posbírali hodně zkušeností, udrželi ligu a míří výš. Uplynulý ročník hodnotí hlavní trenér Daniel Hušek, jenž má pro své svěřence samá slova chvály.

Trenére, jelikož se povedla záchrana celostátní ligy, budete hodnotit sezónu pozitivně?
Záchrana klapla a mám radost, že jsme tým složili, protože jsem k němu přišel někdy na začátku srpna, takže docela pozdě. Tým nebyl utvořený a byli jsme suverénně jeden z nejmladších týmů soutěže, ne-li úplně nejmladší. Do věkové kategorie U17 nám spadali čistě jenom dva hráči – Vítkové Straška a Slabihoud, kteří teď budou končit. Nasadili jsme v sezóně asi sedmnáct hráčů, z nichž patnáct jich to může hrát ještě příští sezónu a velká řada z nich ještě za dva roky.

V čem byl největší přínos celého ročníku?
Byla to pro nás výborná zkušenost. A navíc jsme pak uplatňovali nabyté zkušenosti v patnáctkové lize, kde kluci dělali velké pokroky. Přineslo nám to spoustu kladných benefitů. Vyzkoušeli jsme si těžké zápasy a až do konce jsme museli bojovat o udržení, což pro kluky bylo nějaké vystoupení z komfortu a psychický tlak. Z toho důvodu jsme některé zápasy v koncovkách nezvládli, měli jsme spoustu hloupých porážek, ale na druhou stranu jsme měli hodně těžkých vítězství.

Co to mladým hráčům přineslo?
Kluci poznali, co je více méně vyšší basketbal. Už to nebyly děti a už to nebyl ani kroužek. Museli jsme trénovat pětkrát týdně a být tady skoro pořád. Kluci museli pracovat v úplně jiném tempu a jinak k tomu přistupovat, což do té doby neznali. Spoustu věcí jsme se naučili a ještě nás čeká spoustu věcí se naučit. Doufám, že během příštích dvou let tohle všechno v soutěži uplatníme, protože tým nám zůstává víceméně stejný.

Je šance se už příští ročník pokusit o postup do extraligy?
Bavíme se o tom už z toho důvodu, že patnáctka vybojovala první místo v lize, a to ještě dva roky dozadu kluci nevěděli, co je vítězství. Posuny jsou opravdu velké. Pro hráče ročníku 2007, kteří teď končí v patnáctkách a budou za dva roky druhým rokem sedmnáctkoví borci, bychom tu chtěli mít vybojovanou extraligu.

Jak se mladí hráči se všemi náročnostmi popasovali?
Kluci do sebe teprve začínali dostávat spoustu návyků, protože moc neznali basketbalové pohyby bez míče. Věděli, že pokud mají balón, mají hrát a dát koš, ale víc nevěděli. Takže jsme vlastně začínali od basketbalových základů. Kluci dělali strašné posuny, když je porovnám na začátku sezóny a teď, je to jako nebe a dudy, i když by bylo samozřejmě blbé, kdyby to tak nebylo. Mám pro ně více méně jenom slova chvály. Jsem hrozně rád za to, jak se tým sjednotil a jak fungoval, což taky není vždycky. V tu chvilku měli motivaci být v hale a nevadilo jim to, nebyli tady z povinnosti, ale protože chtěli, což bylo na jejich hře znát. Výkonnostní posun neskutečný a z týmového vystupování mám možná ještě větší radost než z těch individuálních výkonů.

Chtěl byste někoho konkrétně pochválit, třeba toho, kdo udělal největší posun?
Někteří kluci byli mladší, takže se s tím prostě museli popasovat různě, nebylo by fér někoho vybrat. Každopádně největším lídrem byl suverénně Vojta Čermák, který to může hrát ještě příští rok, ale asi bude hostovat spíš do nějakého extraligového týmu. Ten se během sezóny ujal role lídra, což na začátku nebylo, naučil se to. Po nějaké hloupé porážce s Louny jsme s některými hráči měli pohovor a jemu od té doby narostla čísla dvojnásobně. I když to v basketbale není jenom o individuálních číslech, přece jenom o něčem vypovídají. Ne vždycky to unesl, ale tak to je. Když se vyhrává, vyhrává tým, když se prohrává, můžou za to ti, kteří ho mají táhnout. On se s tím popasoval strašně dobře, ale celý tým pracoval, takže bych více hráčů nezmiňoval. Ostatní by to mrzelo a mrzelo by je to oprávněně, protože všichni pracovali dobře.

I docházka na tréninky a zápasy byla v pořádku?
Bavili jsme se o tom před sezonou, že ti mladší to moc neznali, ale ono si to sedlo. Pochopili to, byli tu rádi a byli tu pořád. V tomhle vůbec nebyl problém. Občas nás bylo málo na zápas, ale to bylo z toho důvodu, že jsme se snažili hrát pořád. Bylo tam období covidu, které nebylo úplně jednoduché, pak přišly nějaké nemoci. Byla to těžká sezóna.

Prožili jste i jednu kuriózní porážku…
S Ústím jsme vyhráli po základní hrací době, ale po chybě rozhodčích jsme prohráli v prodloužení… Když to budu hodnotit zpět, byly to pro nás všechno zkušenosti. Nepomohlo by nám a neposunulo by nás, kdybychom skočili třeba první v play-out skupině a měli jsme čtyři zápasy před koncem hotovo. Tohle pro nás byla daleko lepší zkušenost, i když by samozřejmě bylo blbé, kdybychom kvůli tomu sestoupili. Ale je to lepší, než abychom tou skupinou projeli jako nůž máslem.

Jak bude vypadat další program a léto?
Jelikož nás čeká kvalifikace o extraligu devatenáctek, spojíme tréninkovou skupinu, aby kluci dělali sparing partnera u přípravy na kvalifikaci. To nám končí koncem května, potom dáme asi týden až čtrnáct dní krátké volno a naskočíme do nějaké přípravy, která bude spíš individuální. Červenec bude volný a od srpna do toho začneme šlapat, budeme mít kondiční přípravu v Chomutově, do čehož postupně zapojíme basketbal, absolvujeme nějaký turnaj a plánujeme soustředění v Roudnici.