Článek

„K basketu se chci vrátit,“ říká Monika Satoranská

„K basketu se chci vrátit,“ říká Monika Satoranská

Monika Satoranská měla v uplynulé sezóně patřit k největším oporám výběru Tomáše Eisnera. Tento plán však „překazilo“ těhotenství a osmadvacetiletá křídelnice odehrála v sezóně jen pět soutěžních zápasů. Nastávající maminka však s Levharty v kontaktu zůstala a sama osobně navštívila několik domácích utkání, kdy podpořila své spoluhráčky.

Moniko, možná trochu netradiční otázka na začátek. Jak se máš?
V rámci možností, jež jsou v této době, tak výborně.

Jak se připravuješ na mateřství?
Asi nijak speciálně. Musím přiznat, že jsem k Vánocům dostala nějakou speciální knížku, ale otevřela sem jí asi jenom jednou. (smích) Spíš jsem v kontaktu s kamarádkami, jenž už těhotné byly nebo jsou.

Jak zvládá tvoje těhotenství tvůj partner?
Já myslím, že v pohodě. Moje náladovost byla na začátku horší, teď už je to docela v pohodě, ale uvidíme, jaké to bude teď, protože nás čekají nejnáročnější dva měsíce. (smích)

Kromě hraní basketbalu si také učitelka. Jak teď vypadá vlastně tvá učitelská etapa?
Ve škole ještě pořád jsem, ale už brzy odcházím na mateřskou. Nicméně protože učím jen tělocvik, tak se mne úplně ani netýkala online výuka.

Jak tedy vlastně vypadá tělocvik během pandemie?
Nevím jak jinde, ale u nás to bylo na bázi nějakých výzev, videí a ukázek. Jsou to většinou věci na dobrovolné fázi. Tahle situace tělocviku úplně nenahrává.

Jaké je to vlastně být těhotná během pandemie?
Já jsem mezi lidmi minimálně. Jdu maximálně nakoupit. Jinak, když už jdu ven, tak je to spíš, že jdu třeba se psem do lesa a pak někdy přijedu za holkama na zápas.

Den D v podobě porodu se blíží. Už víš, jak vlastně momentálně funguje porod s ohledem na situaci?
Zatím vůbec, je to pro mne ještě daleko. Myslím, že to budu zjišťovat, až to bude aktuální.

Bude otec u porodu?
To ještě uvidíme, hlavně ať tam je doktor. (smích) Tatínek asi bude u porodu, ale myslím, že hlavní slovo budu mít já. (smích)

Pojďme ještě zpátky k basketbalu. Někdy přijedeš holky podpořit, jak ale sleduješ basketbal v současnosti jako celek?
Já jsem basketbalem postižená, hraji ho od osmi let, takže si úplně neumím představit, že bych ho odřízla. Takže sleduji basketbal pořád.

Těsně předtím, než si oznámila odchod na mateřskou, se mluvilo o tom, že jsi v hledáčku reprezentačních trenérů. Dostalo se to k tobě?
Jojo, také sem o tom slyšela, že jsem měla jet s Míšou Krejzovou na listopadovou reprezentační akci, ale oficiálně nevím, jestli to byla pravda.

Nemrzí tě ze sportovního hlediska, že si přišla o možnost zahrát si za reprezentaci?
Nebudu říkat, že to není škoda, ale naštěstí ty důvody, proč to nevyšlo, jsou radostné. Aspoň že jsem si za reprezentaci zahrála v juniorských výběrech nebo na univerziádě. Až se vrátím, tak už to na reprezentaci asi nebude.

Nakousla jsi návrat k basketbalu. Máš nějaký plán?
Basketbal ke mně patří, takže se vrátím určitě. Uvidíme, na jaké úrovni to bude a kdy to vlastně bude. Sezóna začíná v září a to nevím jestli stihnu, neboť mimčo bude ještě malé a nechci ho už takhle brzo „zanedbávat“ kvůli basketbalu, ale v tuhle chvíli to je ještě otevřené.

Je mezi tebou a klubem nějaká dohoda o případném návratu?
Jsme s Tomášem domluveni, že mi dá šanci se vrátit do ŽBL, až se budu cítit, ale to bychom ještě přebíhali dobu.