Článek

​„Výchova mládeže je prioritou,“ říká Petr Drobný

​„Výchova mládeže je prioritou,“ říká Petr Drobný

Když se řekne srdce chomutovského basketbalu, tak by Vám jako první mělo naskočit jméno Petr Drobný. Sedmačtyřicetiletý zaměstnanec elektrárny vstává pravidelně v 5 hodin ráno, aby byl v 6:00 ve svém zaměstnání, ze kterého přijíždí okolo půl čtvrté odpoledne, aby pak veškerý svůj volný čas věnoval svému milovanému sportu a svému klubu. Sám říká, že by nikdy nechtěl mít basketbal jako své zaměstnání a zároveň děkuje své manželce Pavlíně za maximálního pochopení a toleranci, neboť bez ní by nemohl žít svůj basketbalový život. To je majitel klubu Petr Drobný.

Jaká byla ta uplynulá sezóna?

Sezóna začala výborně, možná až nad očekávání. Se ŽBL jsme měli spousty práce, ale pak se nám to vrátilo v podobě parádních prvních tří měsíců včetně domácího turnaje. Logicky pak přišel nějaký útlum, ale moc se mi naše prezentace v ŽBL líbila. V ostatních kategoriích jsme také řešili nějaké záležitosti, kde jsme například v holkách U19 chtěli za každou cenu postoupit do extraligy a i kvůli tomuto cíli jsme přesunuli Tomáše Eisnera od hlavního týmu do U19. Bohužel covid nám naše plány překazil. Dobře se prezentovali i další kategorie. Holky U17 se dostaly do play-off, které se nehrálo a dívky U14 byly blízko MČR.

Jak velkou lekcí a zkušeností byla příprava ŽBL?

Bylo to něco úplně nového, neboť do té doby jsme se soustředili a starali jen o mládež, teď jsme museli jednat s hráčkami a pochopit jejich mentalitu, protože každá je jiná a každá chce něco jiného. To všechno vrcholilo tím, když jsme holkám nabízeli podmínky a přemlouvali, ať přijdou do úplně nového týmu. V tomhle musím poděkovat Tomáši Eisnerovi a Jitce Eisnerové, protože nám majitelům hodně pomohli v otázce budování týmu. Musím říct, že teď téměř po roce víme, že se nám povedlo složit dobré mužstvo, neboť holky jsou spolu i mimo basketbal.

Co bylo nejtěžší z těch všech příprav a jednání?
Za mne určitě to, aby se nám podařilo naučit chodit diváky na ženský basketbal, který má svá specifika a i proto jsme začali být více aktivní marketingově. Byli jsme v tom úplní nováčci a ještě jsme to neměli úplně do detailů zvládnuté. Aktuálně mám radost, že v tomhle směru se nám podařilo domluvit na spolupráci s Romanem Jünglingem, který má vícenásobné zkušenosti se sportovním marketingem a měl by nám hodně pomoc. Nebojím se říct, že by to mohla být naše největší mimosportovní posila.

Jste tedy spokojen s diváckou návštěvou z uplynulé sezóny?

Určitá skupina lidí se naučila chodit na zápasy, hlavně ze začátku sezóny. Místy to bylo slabší a právě tam letos cílíme, chceme udržet stejnou návštěvnost po celý ročník 2020/2021.

Už jste to tady zmínil, ale jak velká rána pro celý klub byl Covid?

Myslím, že to nejhorší teprve přijde, neboť my zatím dojíždíme dojednané věci a až následně zjistíme, jak velká ekonomická rána pro klub to bude. Individuálně na to hledím pozitivně, protože si myslím, že ta pauza mohla některým hráčům a hráčkám pomoc, aby si totálně odpočinuli od basketbalu a přišli na jiné myšlenky. Sportovně jsme smutní z toho, že dobře rozjeté mládežnické kategorie nemohly dokončit svoje cíle.

Jak velký problém je nepostup holek U19 do extraligy? Neboť z Vašich slov je patrno, že to byl hlavní cíl klubu v druhé půlce ročníku 2019/2020.

V této kategorii nám to táhl primárně ročník 2004, který bude vlastně druhým rokem v Kadetkách (U17). Samozřejmě tam jsou i hráčky jako Lucka Ceralová nebo Adéla Mešková, které jsou věkově v U19 druhým rokem a pro ně by bylo právě ideální hrát extraligu. Bohužel se stalo to, co se stalo, tak holky budou trénovat s ženským áčkem a dostanou svůj prostor v B-týmu.

Zůstaňme u té mládeže, jak se z Vašeho pohledu daří výchova mládeže celorepublikovým pohledem?
Když si vzpomenu na začátky, tak já to přebíral ve stavu, že jsme měli jen pár mládežnických mužstev a teď jsme v situaci, kdy máme kompletní mládežnickou strukturu od přípravek až po U19 v obou kategoriích, což je rarita, neboť málo klubů v republice má dívčí i klučičí složku. I díky tomu máme registrováno v členské základně přes 400 dětí a já sám si hodně zakládám na tom, abychom měli spolupráci se základními školami, kde máme kroužky a už tam probouzíme v dětech chuť na basketbal.

Jaký je Váš seznam klubových priorit?
Jestli si někdo myslí, že řeknu nejvyšší soutěže žen či chlapů, tak se plete, protože pro mne je priorita mládež. Chci, aby se nám tu děti mohly, co nejlépe rozrůstat a zdokonalovat svůj basketbalový um a nemusely odcházet do jiných klubů respektive měst. Na hokeji měli Piráti dokonalou akademii a my se teď snažíme o to, abychom získali statut SCM (sportovní centrum mládeže). Věřím tomu, že u dívek se nám to podaří v následující sezóně a u chlapců se tomu blížíme, avšak je to běh na dlouhou trať, kde nás čeká hodně úředních věcí s ČBF. Máme kvalitní družstva a podmínky pro to, abychom SCM získali, teď musíme udělat maximum pro zisk SCM v obou kategoriích.

Jak velký respekt mají vůbec Levharti na republikové úrovni?

V našich očích určitě dobrý, myslím, že i díky Danu Kuruczovi, který tu trénoval ženy v uplynulém ročníku po Tomáši Eisnerovi a je guvernér celé ŽBL, jsme mohli poznat, že jsme respektovaným klubem. Z ostatních klubů často slýcháme, že obdivují naši práci s mládeží a pokrok, který jsme za těch necelých deset let zaznamenali.

Zmínil jste Daniela Kurucze, který nahradil Tomáše Eisnera. Byla snaha ho udržet i pro letošní ročník?

Samozřejmě, že byla. Jde i o to, abychom měli trenéra SCM a to má své podmínky. Tou hlavní je, že nemůže být trenérem zároveň u třech kategorií a právě Tomáš Eisner dělal U17, U19 a ženy. Za podmínky, že získáme SCM, musíme tuto situaci stejně vyřešit nějakým novým trenérem. Tomáš Eisner tedy v budoucnu bude buď u žen, nebo jako trenér SCM.

Jaké jsou všeobecné cíle klubu Levharti Chomutov pro sezónu 2020/2021?

Primárně chceme udržet stoupající trend výchovy mládeže a musíme se taky zaměřit na to, abychom co nejlépe reprezentovali město Chomutov, neboť po útlumu hokeje v posledních dvou letech jsme v pozici, kdy jako jediní hrajeme nejvyšší soutěž ve městě. Nechci tím říct, že budeme hlavní sport ve městě, protože hokej a fotbal mají svou tradici, ale určitě jsme v TOP 4 sportech ve městě. Hokeji držím palce, aby svou situaci zvládl, a u florbalistů věřím, že do dvou let budou v nejvyšší soutěži. Velkou zásluhu na tom má město Chomutov, bez kterého bychom nemohli fungovat, tak jak fungujeme.

Co sportovní cíle na příští ročník?
V ženách chceme minimálně zopakovat loňský ročník a chceme jít do play-off, protože tým jsme udrželi a holky na to kvalitou mají. Muži si nově zahrají druhou nejvyšší soutěž, z čeho máme radost a věřím tomu, že i tam si zahrajeme play-off. U mládeže pak budou stejné cíle jako v loňské sezóně.

Klub ušel velkou cestu za posledních pár let, výborná mládež, muži v 1. lize a ženy v ŽBL. Je to aktuálně strop současných možností klubu?

V kategorii dospělých  rozhodně, víc prostě nemůžeme, neboť pak už to je hodně o financích a to potřebujeme silného finančního partnera.

Nabízí se hypotetická otázka, kdyby klub sehnal silného finančního partnera, bylo by prioritou medailové umístění žen v ŽBL nebo působení mužů v nejvyšší soutěži?

Primárně by to bylo na partnerovi, ale i tak říkám, že by to bylo velice náročné. Tým by už musel být rozhodně profesionální a problém by byl i v kapacitních důvodech. Prostě nám by nám chybělo sportoviště, už teď je to s místem pro tréninky a zápasy náročné.

Dá se současná situace podle Vás nějak vyřešit?

Možným řešením by byla asi rekonstrukce haly na Březenecké, kde je potřeba nový povrch. My na hlavní hale máme novou palubovku a určitě by se mělo vyjít i vstříc florbalu, který potřebuje gumový povrch pro nejvyšší soutěž. Další variantou jsou z mého pohledu třeba lázně, kde by asi šla udělat nějaká plocha. Všechno to už, ale nezáleží na nás, neboť to je spíše politická a ekonomická záležitost města Chomutova, které už nás i tak značně podporuje.

Pojďme ještě do minulosti. V roce 2013 tu skončil ligový basketbal a celá situace klubu nebyla ideální. Vy jste klub přebral ke konci roku 2014. Čekal jste tu cestu zpátky nahoru složitější?

Tenkrát to prostě nevyšlo a já respektive my jsme věděli, že nemáme silného partnera, takže naše cesta vede jen přes mládež. Na tu jsme se zaměřili a věřili tomu. Jsme rádi za to, kde jsme a naše pracovní nasazení určitě nepoleví.