Článek

​„Klub funguje parádně,“ říká Milan Doksanský

​„Klub funguje parádně,“ říká Milan Doksanský

Když se řekne osobnost chomutovského basketbalu, tak byste si měli vzpomenout na jméno Milana Doksanského. Chomutovský odchovanec patří mezi výrazné osobnosti místního klubu, vždyť zaznamenal sedm sezón v nejvyšší soutěži, ve které byl 2x vyhlášen nejlepším střelcem. Několik let po skončení kariéry se ještě jednou dokázal vrátit na palubovku, aby pomohl Levhartům do nejvyšší soutěže. Jak vzpomíná na svou kariéru a co dělá dnes se dozvíte v následujícím rozhovoru.

Milane jak vzpomínáte na svou basketbalovou kariéru?
Co jiného můžu říct, než to, že to byla paráda, opravdu krásné vzpomínky. Hrál jsem profi basket a mohl jsem se živit tím, co mne bavilo. Rád na to vzpomínám, snad jen škoda těch dvou zranění a hlavně toho jednoho s kolenem, protože nebýt jeho a doby kdy jsem byl prakticky půl roku jen doma, tak by třeba ta kariéra mohla být ještě lepší.

Dvakrát jste se stal nejlepším střelcem v nejvyšší soutěži, což je opravdu významný milník…
Jo, to je pravda, ale na druhou stranu je třeba si přiznat, že ta naše týmová hra byla hodně postavena na mně. Parádně jsme si na hřišti rozuměli s Pavlem Kubálkem a na hřišti jsme se viděli téměř poslepu. Myslím, že to byl značný základ toho, že jsem byl nejlepším střelcem.

Když se řekne nejlepší střelec nejvyšší soutěže, tak by si člověk řekl, že to je jasná reprezentace, ale u vás to tak úplně nebylo.
Přesně tak, jak už jsem říkal, tak systém hry v Chomutově byl hodně postavený na mně, což by v nároďáku určitě nebylo a hlavně tam byla na pozici pivota obrovská konkurence, neboť jedničkou byl například Jirka Zídek. Já byl v širším výběru a odehrál pár přáteláků, ale do finální nominace jsem se nikdy nedostal.

Vy jste odehrál v nejvyšší soutěži sedm sezón a několik let po skončení kariéry jste dokázal ještě jednu účast v nejvyšší soutěži vybojovat, zkuste připomenou, co se tenkrát stalo.
Já už několik let nehrál, ale trénoval jsem mládež. Áčko bylo silné a mělo ambice postoupit, jenže tenkrát nějak těsně před play-off skončil hlavní pivot a Martin Řápek s Tomášem Eisnerem přemýšleli, jak tu situaci vyřešit. Nakonec je napadlo, že já starej dědek čtyřicetiletej (smích) bych mohl začít zase trénovat a zkusit nabrat fyzičku. Bylo to tenkrát náročné a hodně to bolelo, ale povedlo a já se zase po pár letech vrátil na palubovku. Jsem rád, že to tenkrát mělo šťastnej konec a my postoupili.

Co vy basketbal v současné době?
No hráčsky…, hlava by chtěla, ale tělo už ne. Nedávno jsem si byl se synem jen tak z legrace zastřílet a druhej den mě hrozně bolelo tělo.

A co nějaká funkcionářská práce u basketbalu?
Já si vlastně vyzkoušel už vše, neboť jsem hrál, pak trénoval a dokonce jsem dělal i rozhodčího pár let. Teď už to není pro mě. Rád si na basketbal zajdu jako divák, který se podívá na dobrej basket a po skončení zápasu se sebere a jde domu. Basketbal mám rád, ale už jsem prázdnej, myslím, že už to stačilo (smích). Majitel klubu Péťa Drobný mi občas volá a nabízí mi nějakou funkci, abych se vrátil a já ho musím pokaždé s díky odmítnout.

Co tedy děláte dnes?
Jsem úplně mimo sport, protože pracuji pro městský úřad v Jirkově.

Najdete si čas zajít na zápasy?
Jo, docela často chodím. Přiznám se, že jsem chodil spíše na ženy, neboť u chlapů to byla často nuda, když vyhrávali až o čtyřicet bodů, ale vždy když mám volný pátek, tak jdeme se synem na zápas.

Muži si letos zahrají druhou nejvyšší soutěž, jak se na ni těšíte?
Moc se těším, konečně o něco půjde, kluci dva roky neprohráli a jsem zvědavý jestli takhle budou kralovat i v první lize.

Majitel a generální manažer v jedné osobě Petr Drobný přiznal, že Levharti jsou na hranici svých možností. Jaký pohled na to máte Vy?
Když to říká Petr, tak to bude pravda. Myslím, že v takové pozici klub ještě nikdy nebyl. Ženy hrají ŽBL, muži druhou nejvyšší soutěž a mládež bojuje o nejvyšší pozice. Obdivuji Petra a i další dva spolumajitele, protože vím, že to musí stát hodně práce. Nejen ohledně shánění financí, ale také shánění lidí, kteří zajistí chod klubu.